O NÁS LEONBERGER HYMNA VÝCVIK NAŠI PSI FOTKY VÝSTAVY AKCE PŘÁTELÉ NAPSALI O NÁS KNIHA NÁVŠTĚV KONTAKT ODKAZY

Výcvikový tábor Leonbergerů ? Nesmysl, nebo skutečnost ? Na našich společných akcích je vidět, jak některý Leonberger cvičí se svým páníčkem. Ten nádherně lítá na vodítku a na slovo poslechne svého miláčka. Aby to tak nebylo, manželé Krajíčkovi zorganizovali týdenní výcvikový tábor pro naše Leonbergery v době od 1. srpna do 8. srpna v pěkném prostředí Osoblahy.Každý ví, že Leon je těžké plemeno, které je bezvadné povahově, ale k výcviku se údajně moc nehodí. Přesto je pár nadšenců, kteří s Leonem složili zkoušky. Náš týdenní pobyt, ale neměl za cíl skládat zkoušky, nebo na zkoušky psa připravit, ale naučit nás bez zbytečných emocí a stresů, jak přistupovat k Leonovi.Cílem bylo sžít se se svým psem, naučit se psa ovládat a samozřejmě naučit pejsky základům vypracování stopy,základům poslušnosti(bez skoků a šplhání)a nakonec jako lahůdku některým prvkům obrany.Připouštím(ač nerad),že nejen pro Leony, ale i pro páníčky to bylo dost pohybu nad běžné zvyklosti.Každé ráno stopa za koupalištěm(tak 1 km od tábora) a bylo nádherné vidět, jak poprvé se na stopu psi i psovodi dívali značně vyděšeně a poslední den již věděli o co jde a bezpečně došli přímou stopu k vytouženému pamlsku. Vykoupání psů u splavu Před obědem poslušnost, v podvečer poslušnost a večer obrana. Pokrok v ovládání psa byl vidět každý den. Co však je důležité, plně se respektovaly zvláštnosti Leonů. Žádné násilí, žádný dlouhý dril, ale pochvala a pamlsky. Zvláště u obrany se zdržím. Moc jsem nevěřil, že Leon – hodný a dobrosrdečný pes, který sice budí hrůzu při ostraze majetku – se dokáže v kruhu rozdivočit a hezky se zakousnout do hadru, nebo peška. Kvalitní figuranti si vzali každého pejska do Leonů značně stouplo. Práskání bičem, výstřel a pohyb figuranta byl jen oblíbenou předehrou jak se nakonec všichni bez výjimky na obranu těšili. Sebevědomí každého z Leonů,ale i psovodů rozhodně stouplo.Týden však nebyl jen výcvik.Výlet úzkokolejkou (všichni psi v jednom vagónu), cca 10 kilometrový výlet, kdy páníčci toho měli dost, ale psi si celou trasu prošli většinou na volno ve smečce a únavu moc najevo nedávali. Snad jen když v tom horku narazili na pumpu se nedali udržet a klidně pili tři najednou z jednoho proudu vody.Krajíčkovi se však postarali i o psovody. Od společného večera s různými soutěžemi,přes několikeré opékání kuřat, klobás a vepřového masa až třeba po fotbalové utkání. Do tvorby programu se zapojili i Synovcovi, kteří se ukázali jako dvojice, která umí zabavit celý večer nejen dospělé účastníky, ale i děti a omladinu. Nakonec jsme jako účastníci byli rádi, že po obědě byla chvíle siesty a tak jsme si ve stínu odpočinuli anebo skočili na koupaliště. Jestli jsme se první noc probouzeli díky štěkání psů v cizím prostředí, později by nás i psy v noci probudili snad jen zloději.Za zajištění celé akce patří upřímný dík lidem, kteří pro nás vše zajistili. Manželé Jaroslav (jako hlava celé akce) a Martina (jako krk, který hlavou docela obstojně otáčel) Krajíčkovi, kteří jsou členy KCHL a zároveň -ZKO Slezská Ostrava, akci organizovali, zajistili ze své mateřské kynologické organizace jednak vycvikáte, kteří cvičí a znají zvláštnosti jiných plemen, než jsou standardní služební plemena (Barča Kubíčková a sestry Zuzka a Maruška Zagorovy),tak zajistili i figuranty, kteří mají dostatek zkušeností (Karel Vitásek, Jarek Kubíček) a manželé Vitáskovi nám vytvořili technické zázemí.Bohužel,nebo možná bohudík se nás sjelo poměrně málo. Zdravé jádro 10ti Leonbergerů a 6 psů jiných plemen doprovázených dvacítkou páníčků,Krajíčkovými,3 výcvikáři a 3 figuranti strávili myslím že krásný týden v hezkém prostředí Osoblahy. Přání účastníků – zkusit to za rok znovu záleží na možnostech organizátorů. Problém však je – utajit celou akci a zajistit si tak možnost jet příští rok znova, nebo říct veřejně, že Krajíčkovi zajistili bezvadnou akci,za kterou jim patří dík.Pak je zase riziko, že se příští rok přihlásí lidí moc. Miloš ADAM – majitel Vilíka Osoblaha 2005, aneb Krajíčkovy galeje V Osoblaze se v termínu 24. – 30. července konal týdenní výcvikový tábor Leonbergerů. Jestli na 1. ročník v roce 2004 se přihlásilo 10 rodin, letos, na 2. ročníku se jich zúčastnilo 20 a další zájemci museli být odmítnuti, neboť již nebylo místo, kam další zájemce ubytovat.Díky několika nadšencům – což jsou manželé Krajíčkovi, kteří vše organizují a zajišťují, Zuzka a Maruška Zagorovy s Barčou Kubíčkovou jako výcvikářky se stejně jako loni úspěšně ujaly vedení výcviku. Jarek Kubíček jako figurant se společně s Jaroslavem Krajíčkem ujaly výcviku obrany. Výcvik zastřešoval jako vloni Jaroslav Krajíček hlavní výcvikář a figurant. Tento sehraný tým krom toho, že nám všem (psovodům i psům) dával pořádně zabrat (a chvílemi je podezřívám, že mají prsty i v tom hrozném vedru téměř celý týden) se o nás staral od rána do večera každý den.Nedělní příjezd znamenal stavbu stanů,zavedení elektřiny do stanů a jen jsme se trošku vybalili už byl nástup na výcvik. Po rozdělení do 4 skupin jsme začali cvičit. Hned od začátku bylo vidět, že výcvikáři mají dostatečné zkušenosti s výcvikem Leonů a že individuální přístup ke každému pejskovi je samozřejmostí.Protože týden byl velmi horký, výcvik se až na výjimky konal brzy ráno a až pozdě odpoledne. Ranní a podvečerní výcvik poslušnosti, večerní nácvik obrany, pobyt ve vodě přes polední nesnesitelná horka a několik velmi ranních nácviků práce na stopě bylo každodenní základní náplní výcviku.V mezidobí využíval každý svého volna dle chuti.Stejně jako v roce 2004 jsme 3 večery jsme strávili společně u ohně, kdy se pořadatelé postarali o kuřata, klobásky a steaky. Večery byly zpestřeny soutěžemi pro děti i dospělé. Snad každé děcko si odvezlo nějakou cenu, takže spokojenost veliká.Čtvrtek byl opět vyhrazen výletu. Zajisté si každý umí představit, co znamená 20 psů v jednom železničním vagónu Osoblažské úzkokolejky. Železničáři byli včas varováni a na obě cesty pro nás připojili speciální vagon. Zvířata,která výlet absolvovala vloni do vagónů nastoupila bez problému a ostatní se za nimi hrnuli jak lavina. I když vyjížďka byla pro mnohé psy první cestou vlakem, žádný konflikt za jízdy se nekonal, ostatní cestující si nestěžovali. Vlastní vycházka (2x4 kilometry) v hezkém prostředí se tentokrát odehrávala spíš přískoky od jednoho stínu ke druhému a od jedné pumpy ke druhé. I malé děti a mláďata však výlet zvládla v pohodě.Osoblaha má dobré možnosti koupání nejen pro lidi, ale i pro psy. Kousek od koupaliště je jez, který nám umožnil se pravidelně se psy koupat. Navíc osoblažské koupaliště, kam jsme chodili je v blízkosti vzrostlých stromů,a tak jsme mohli psy uvázat do stínu a vidět na ně. Kdo měl náladu, bylo možné konat cca 1 kilometr dlouhou procházku korytem řeky k druhému jezu, kde se lidé i psi pěkně unavili a často i nedobrovolně vykoupali. Osobně jsme v řece vydržel sedět 2 hodiny po krk ve vodě a pes kromě občasného zaplavání stál celou dobu vedle mne po krk ve vodě. Každý měl možnost se něco nového naučit. Já osobně jsem vděčen za podstatně zlepšenou poslušnost našeho Vilíka a ovladatelnost a důraz při obraně. Vloni se v obraně Vilík trošku rozkoukával, letos již ji bral jako velmi příjemnou zábavu, kdy s chutí a hodně velkým důrazem rval peška z rukou figuranta. Stejné pokroky však udělala většina účastníků.Nejen výcvikem živ je člověk – zvláště pokud je na dovolené. Každý měl dostatek času na své zájmy. Někdo trávil většinu volna na koupališti, další se podívali do Polska (kdo měl psí pas i se svým Leonbergerem), někteří se podívali po Jeseníkách, jiní se vydali sbírat houby. Večery, kdy se již trošku ochladilo, kromě posezení u ohně lákaly k návštěvě kavárny, nebo restaurace v Osoblaze, což jsme houfně využívali asi všichni dospělí.Každý trávil dovolenou podle svého gusta. Zvláštní pozornosti si však zaslouží pan Němec, který přijel s 5 dětmi (nejmladší tuším Šimon ve věku 1,5 roku) a v naprosté pohodě zvládal výcvik psa, péči o děti a ještě si našel čas na odpočinek.Nesmím opomenout, že na závěrečném loučení byl udělen „Krajíčkův pohár“ pro psovoda s největším pokrokem během výcviku a obdržela jej Terezka Rambousková, která přes nízký věk ukazovala celou dobu, že je nadějným psovodem a pohár si zasloužila. Co na závěr – díky pořadatelům za to že nám umožnili strávit hezký týden se svými psy při výcviku i odpočinku. Díky i všem zúčastněným, neboť i oni měli zásluhu na klidném průběhu celého týdne. A otázka úplně na závěr ? Kdypak bude 3. ročník výcvikového tábora - Osoblaha 2006,abych se mohl včas přihlásit ? Miloš Adam – vlastník Vilíka Poděkování za Osoblahu Děkujeme manželům Krajíčkovým za organizaci a péči, kterou nám věnovali v Osoblaze.Další náš dík pak patří všem výcvikářům. Pro nás tři to byl moc príma týden s bezvadnými lidmi od kterých jsme se opět hodně naučili a na který budeme vzpomínat.Doufáme, že i přesto, že je dost náročné takovou akci zorganizovat, nezdolný elán Martiny Krajíčkové opět zvítězí a my budeme mít příští rok možnost jet znovu.Ještě jednou děkujeme a zdravíme Gabriela, Tomáš a Babu z Mlékojed Jak jsem potkala Krajíčky Sice jsem na výcviku psů nikdy nebyla, ale vím úplně přesně, že to nemám ráda. Má dovolená snů rozhodně není týden pod stanem. Nesnáším, když mi někdo radí, co mám dělat. Nemám ráda dlouhé cesty autem, a když už, tak alespoň po dálnici. Člověk míní a život mění.Po 15ti letém soužití s fenkami jsem se rozhodla. Dost bylo porodů, necháme si pejska. Paličáka. Zlobidlo. Puberťáka. Prostě neposluchu. Domlouvala jsem mu, vychovávala příkladem, čekala jsem, až z toho vyroste. Rostl, to ano. A tak sedím v autě a celá nenaložená se řítím někam do Osoblahy na polských hradicích, 5 hodin jízdy, láteřím na Fíďu, na život, na cesty, na počasí…V kempu jsem skoro nikoho neznala, zlobr trochu pokrotnul, inu tolik psů, taky se chtěl zavděčit sousedovic Annie, asi doufal, že mu bude po vůli. A tak jsme tady, na výcvikovém táboře. Očekávám jen to nejhorší. Večerní uvedení do reality, slovy pana Krajíčka, mě v mém přesvědčení jenom utvrdí. Ráno brzy vstávat a cvičit. Tedy se psem, ale i pro mne zbude dosti pohybu, který si za počítačem rozhodně neužiju.Je mi jasné, že za dva dny budu na drť.Naše výcvikářka– beskydská Melžinka – skříteček - holčička – panenka z akvarelu – můj zlý sen, pes psovatý, neústupná, důsledná – nutila nás cvičit, běhat, pochodovat a při tom všem zvládnout psa. Měla jsem co dělat sama se sebou, Fíďa tam byl navíc a hlavně mi dost překážel. Po prvním dnu jsem neudržela večer v ruce hrnek s kafem, byla jsem úplně hotová, Fíďa se rozehříval, pochopil, že asi bude psina. Nic z toho co perfektně ovládal jsme ale při výcviku neužili. Maruška nikdy nevelela – teď skoč paničce na záda a olízej jí obličej, vláčej paničku za ruku po cvičišti kam se ti zachce, dělej si co chceš, ať za tebou panička běhá po cvičišti jako blázen, protože ty máš vlastního rozumu dost. Připravte se, za 15 minut půjdeme my. Strašná věta… Fíďa už stojí, směje se, boj kdo z koho opět začíná. Ve středu odpoledne jsem zvítězila. Na povel sedni a jen mírné klepnutí přes zadek si Fíďa sedá k noze. Jsem z toho celá vykulená a obávám se, že to byla nešťastná náhoda. Ale teď to jde ráz na ráz. Lehni – lehne, sedni – sedne, zůstaň – zůstane. Nechápu to, ale akceptuji. Zkrátka a dobře, každý umíme to své a někdy je dobře překonat sám sebe a nechat si poradit. Umoudřilo se i počasí a přes počáteční deštivé přeháňky, hup do tropických veder. Díky za koupaliště, řeku, jez. Jinak nevím – asi by jsme se usmažili. Večer oheň, řeči, dobrá nálada, noví známí. O nic se nemusím starat, všechno je naplánováno, rozvrženo – starají se o mě jako o malé dítě a světe div se, mě se to líbí. Mám tak málo energie, že nevím, jak bych řešila těch tisíc maličkostí. Všechno jde jak po másle, výlet vlakem, soutěže, rady kam na houby, kam na vycházku…Dovolená, na kterou se mi pekelně nechtělo, končí a mě to mrzí – moc se mi to líbilo.A co říct na závěr? Vážení manželé Krajíčkovi, díky za vaši starostlivost – od odřené paty až ke spáleným zádům,od půjčení chybějící lžičky až po uvaření dobré kávy,za organizování všeho a všech – her pro děti, nanošení vody do dětského bazénu, grilování i toho, co se má grilovat. Za předvedení výcviku tak, jak by to mělo být včetně zadržení pachatele – bylo to lepší než divadlo.Za to, jak jste s námi zkoušeli povahu psů dle nově koncipovaných pravidel pro bonitaci – každý z nás v tropických vedrech chvilku, vy celou tu hoďku, někdy i víc. Bylo toho samozřejmě ještě mnohem víc, ale kdo je zvědavý – ať to jede sám zjistit. Tak co Krajíčci, bude Osoblaha 2006? Už jste se rozhodli? Jestli vy ne, my, řadoví členové jsme již rozhodnuti.Těšte se na nás, úplné začátečníky i ty mírně pokročilé, určitě se s Vámi pobavíme a Vy to s námi ještě alespoň jednou vydržíte. Dagmar Hašová, Chrástné pole Osoblaha 2006 - Osoblaha jinýma očima Na výcvikový tábor v Osoblaze jsem slyšela jen a jen chválu a rozhodla jsem se, že by nebylo na škodu to vidět na vlastní oči, užít si pěkný týden, něco naučit sebe i psa a hlavně se nechat organizovat. Proto jsme se rozhodly, skutečně my holky se rozhodly, ve složení já, naše nejmladší pětiletá Eliška a nejmladší osmiměsíční Winnorka, že podnikneme dámskou jízdu pod stan. I stalo se a v tropickém vedru jsme téměř za tmy vyjížděly na šestihodinovou jízdu na hranice s Polskem.Bylo to správné rozhodnutí a krásný týden. Manželé Krajíčkovi vědí co dělají a dělají to dobře. Stylem, který mě nesmírně vyhovuje, taková škola hrou, vše v klidu, mírné, krok za krokem. Žádné přetěžování. Prostorný areál, vynikající hygienické zázemí, skvělé jídlo v místní restauraci, pěkné koupání. A hlavně výborný program, stálá péče, zábava, soutěže. To bylo tak krásné když to organizoval někdo jiný, navíc skvěle!! Eliška se bavila s dětmi, jen jsem si ji večer nesmírně utahanou sebrala a šoupla do spacáku, Winny se krásně učila a socializovala s ostatními psy, my lidé jsme se poučili i pobavili, odpočinuli si, jen to vedro bylo fakt neskutečné.Doporučovala jsem našim členům již předtím, aby jeli, že se hodně naučí, že je to pro ně velmi užitečné. Nyní to stoprocentně tvrdím – kdo neumíte vychovat psa, kdo jste začátečník, kdo se chcete ujistit, že jdete správnou cestou, jeďte. Ale nečekejte, že přijedete, řeknete tady je můj pes, dělejte něco, my jdeme na hrad či na výlet. To rozhodně ne. Se svým psem se musíte naučit pracovat hlavně VY, nikdo to za vás neudělá. VY, majitelé, se tam naučíte, CO a JAK dělat pro základní, běžnou ovladatelnost a soužití se psem, ale je to stále práce. Nejen na táboře, ale hlavně potom doma. Nesmíte přijet domů a čekat, že tím vše skončilo a psík za týden všechno umí. Když nebudete pokračovat, pak to bylo zbytečné. To, co pes pochytil za týden, zase brzy zapomene, když se mu nebudete věnovat. Ale je zcela neoddiskutovatelné, že ten týden stačí k tomu, aby majitel pochopil, co má dělat, jak to má dělat, aby se ON naučil základ.Za to patří Krajíčkovým a i všem jejich výcvikářům a pomáhajícím velký dík, věnují se táboru s plným nasazením a z mé strany (i když jsem zde byla zcela soukromě) i za klub volám AŤ žije další Osoblaha!! D. Pavlovská ... a ještě jednou Osoblaha …. nejdříve bych rád za naši smečku poděkoval za skvělou dovolenou, kterou jste nám i ostatním připravili.Děkuji za skvělou organizaci, krásné zážitky a za rozzářené oči našich dětí, když se doma řekne "Osoblaha"….. Vím, že je to předčasné, ale pokud bude tábor i příští rok, prosím o rezervačku Aberle Martin DESET DOBRÝCH DŮVODŮ, PROČ NEJET NA OSOBLAHU 1. Na cestě tam ,vždy zabloudíme a tím pádem ať jedeme v kolik chceme hodin, náš příjezd je standardně v 11,30 hodin, to znamená že je asi tak 35°C. 2. Bydlíte ve stanu nejen se svým manželem a psem, ale i s houfem much, mravenců, cvrčků a na večer i komárů. 3. Nemáte klidného rána – je ve stylu Boba a Bobka – vstávat a cvičit. Na ranní kávu, noviny atd. můžete zapomenout . 4. Nemohu nepřipomenout denervující dochvilnost pana Adama, který úderem 8 hodiny ranní a 18 hodiny večerní se pokoušel mně, běžící z koupelny či do koupelny, z koupaliště či obouvající si boty přivodit provozní kolaps. 5. Běháte po louce jako blázen, plníte nejasné příkazy doleva doprava a když všichni ostatní ve skupině povel zkazí a stojí opačně než vy, ještě aby jste „uznal“ svoji chybu a srovnal se podle ostatních. 6. Večerní chvilka poklidu ? Ale kdeže. Okolo vašeho stanu se řítí neustále buď skupina ječících dětí nebo tlupa ukřičených dospělých. Říká se tomu hry a soutěže. Nejhorší na tom je, že vaše zvědavost vás nutí se zprvu dívat a pak nevím přesně co to v nás je ,se i zúčastnit a snažit se vyhrát. Jak triskní. 7. Tajný závod … Hloupost že ? NU, právě proto je tento zlatým hřebem výcviku. Počítáte jako blázen, stejně to zvojtíte, vymýšlíte si odpovědi a ještě se vám smějí. 8. Rekreace ? Blázníte ? Vrátíte se domů utahaný jako kůň, špinavý jako čuně, vykřičený jako HPCH . 9. Pes vás více poslouchá, ale za jakou cenu? Vaše důstojnost vezme za své nejpozději do 2 dnů, vaše sebevědomí ihned, zatímco vaše ochota nechat sebou manipulovat hlavním výcvikářem a jeho pomocníky (byť jsou o několik desítek let mladší) narůstá úměrně době pobytu. 10. Za nejhorší považuji jakousi návykovou psychickou látku, která je vám podávána, mě ne zcela jasným způsobem ,a která vás nutí se každoročně vracet, dělat ze sebe šaška, provádět věci vás zcela nedůstojné a ještě si v tom libovat. A proto vážení přátelé, rozmyslete si dobře účast na výcvikovém táboře Osoblaha 2008, je tam totiž omezený počet míst pro stanování. Dagmar Hašová, Chrástné pole 2007 Milí Krajíčkovi, nedá mi to a musím Vám napsat - nevím jak jste to udělali, ale od neděle neuplynul den, abychom nejméně jeho třetinu nestrávili v Osoblaze v duchu nebo neustálým nahlížením na Vaše stránky.Bylo nám s Vámi všemi moc dobře / přestože nejsme právě kolektivního ducha a měli jsme předem trochu strach / a za všechny tři - sebe, Pavla i leonku Barušku musím říct, že se nám stýská - :-))) jakou to návykovou látku jste přidávali do vody ?:-))) Takže nemohu jinak, ještě jednou za nás všechny děkuju za úžasný týden, který nám pročistil hlavu a rozhýbal tělo Petra Běželová 2008 Osoblaha 2008-poprvé a vůbec nééééé naposled!!! Tak nás poznamenal týden na výcvikovém táboře.Nádherné prostředí,krásní psi, skvělý program a hlavně báječní lidé.Krajíčkovi jste úžasní!!!Váš temperament a energie,kterou jste nás za těch pár dní nakazili,je bezmezná.Nemohu jinak, než vám za nás tři(Benji a Roman a Hana Horváthovi) moc,moc,moc poděkovat.. Tak na nás nezapomeňte a napište si nás do diáře.Za rok nashledanou. Benji a Horvísci 2008